Návštěvnost
Utíkám
Utíkám
Utíkám sama od sebe
od vědomí, které do masa drásá.
Utíkám v myšlenkách od Tebe
od končin, kde bují antispása.
Utíkám zase o dům dál
za teplem u krbu, azylem duše.
Utíkám - a on mě dovnitř zval
přiložím do ohně z mé vlastní nůše.
Utíkám, nohy mě unáší pryč
namísto srdce ční bezedná jáma.
Utíkám, na hřbetě vzpomínek bič
vždyť víte... dnes večer nechci být sama.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskJak z ponurného snu, kdy člověk utíka krajinou od svých lásek, nepravostí, marností. Snad každý prožil a ví, kolik to stojí statečnosti a sil.
A lidské dotyky si "žijí" jen na své virtuální klávesnici... ouva.
K anotaci. La la ... že se to může stááát... Lenka Dusilová.
13.08.2021 00:24:10 | šerý
Některá písmena máš, zdá se, slzami zkropená... No, neutíkej daleko - chyběly by mi tvé verše.
12.08.2021 23:38:06 | poslední
dobře ti to píše, stojí za vícerá přečtení:)
11.08.2021 14:53:24 | Sonnador
Moc hezké
11.08.2021 11:16:34 | Alice Ptáčková
Líbí.Obraty i pocity.
11.08.2021 08:07:38 | mkinka
Nádherně popsaný obraz těch pocitů při útěcích
11.08.2021 08:01:50 | petrzal
Líbí :-)
*Utíká "jáma rychle" (či pomalu) jen k horizontu dění*
*Stále tam stojí a čeká ... to co jí změní*
11.08.2021 07:39:31 | Fialový metal