Smrt počátkem

V černých muchách lítá pach,
zamračen i vykostěn v hrachu klečí,
co nastane v dáli zapomění,
počátek a smrt se rozmluví,

v lůžku flekatého nehtu.


Polonahý věří v Pánu tichosti,
k oknu ťuká andělský,
přesto krvácí v bílém rouchu,
už býti nebýt zbit.


Odzvonila břidká ručička,
nezakuká a nezakuká,
modleme se,
a do duše z duši vypoví,
ten dopis napsán slepým,

Hle,

konečně procitnu v nebeso,
a rozvířím mechy píšťal,
kde krucifix neulomím,

a zaspím v příštích měsíčkách,
tuhletu podobiznu,

kde nezapomeneme,
ani v zapomění,
ani na rozvyklané posteli.



Amen
Amen

Země lehká,


budiž popelem přeživších.