.

Jenom další lavice, plná psaných depresí.

Únik od reality, pak brečet po nocích.

Nevěděl jsem co dělat, plný zuby těch kolejí.

Nedalo se odbočit, zastavit, zpomalit, nic.

Tlaky na hlavu, tak začalo mi přepínat.

Řešit tolik sraček, jak jsem měl zvládat?

Dělej si co chceš, můžeš dál nadávat.

Všude kolem tolik sraček, já zapomněl plavat.

Zase bůčo na střeše, posílám se do hoven.

Čekám až mě někdo sebere, a ne jen "zajebem"