Ještě mi scházíš
Ještě mi scházíš
Sbírka: V ostružinách
Ještě se mi stýská po tvých rtech
Ještě cítím tvoje prsty ve vlasech
Ještě touhou plane tělo, když se nedotýkáš,
Ještě mívám ty sny, kdy mě svlíkáš
Ještě otáčím se za auty tvé barvy
Ještě přivolávám tvou chuť na rty
Ještě si tě pamatuje moje tělo
Ještě dobře ví, jak lehce zahořelo....
Ach ano, vím, že už se nevrátíš
A že mě jednou taky přebolíš
Že přece skončí to mé ještě
Snad touhu smyjí jarní deště
Vítr vlahý srdce pohladí mi
Pak veselejší budou moje rýmy
Poslední tipující: Fialový metal, WWW, Marten, Friday, Kaj, Protos1182, Iva Husárková, jenommarie, Psavec, Vivien, ...
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk09.02.2022 13:54:47 uživatel smazán
Líbí se mi ten závěr, povedla se ti .)
09.02.2022 08:42:30 Kaj
Milá Lexi,
při čtení Tvé básně mě napadlo přidat písmeno. Z Ještě by se stal Ještěd. Smutek je jako ta hora. Když na ni poctivě vylezeš, opět získáš nadhled, uvidíš, kam dál (tedy pokud nejsi liberecká studentka - v Liberci panuje pověra, že který student vyleze na Ještěd, ten se neprobojuje ke státnicím). Třeba jste byli na Ještědu s partnerem a všechno by Ti ho tam připomínalo. Vše se mi to snadno píše, ale vím, jak by se mi to těžko vykonávalo (pokud vůbec).
10.02.2022 19:21:18 Lexi
Ne Ještědu jsem nikdy nebyla. Ale bydlím nedaleko našich hor a ráda v nich bloudím. A máš pravdu, je to jako výstup na horu. Jsou úseky, které se jdou hezky a pak přijde stoupání, které ti vezme dech. Ale každá cesta se jednou narovná a bude zase dobře...
10.02.2022 22:27:48 Kaj
Je těžké se otevřít tomu, že to za moc nestojí, když je to v příkrém rozporu s původním plánem. Aktuálně se tomu snažím otevírat. Drž mi palce. Držme si palce. Jsou to věčné otázky: Mám si dovolit smutnit? Jak dlouho je to akceptovatelné? Nemám už být dost silný a postavit se tomu? Jak dlouho mám ještě zamořovat okolí i sebe? Když to takto napíšu, tak mě napadá: Nebudu to řešit, nebudu řešit ostatní, nechám duši, ať pije z ošklivosti života, ona sama musí vědět, co je pitelné a co ne (jako pes).
11.02.2022 17:31:01 Lexi
Ano, přesně tak to funguje. musíme si to hezky prožít až do konce. Mám takovou zkušenost, že to prostě nejde zkrátit. Jednou si uvědomíš, že je to pryč. A do té doby holt šlapeme do kopce... Držím nám palce, aby ten vrcholek už nebyl daleko :-)
09.02.2022 01:47:34 jenommarie
Až přijde první jarní déšť
dá tvému srdci klid
a jarní paprsek
novou chuť tvých dní
vyklíčí a ovine tě
nový k lásce klíč
jako Petrklíč*:)
10.02.2022 19:22:31 Lexi
Děkuji Maruško, vím to. Jen někdy musím ulevit té bolesti, když překročí své meze...
13.02.2022 10:19:26 jenommarie
Já vím, vždyť to zde děláme všichni*..ať se ti daří vyplavovat a tišit, ty bouře uvnitř..
přeji lepší a lepší*:)
08.02.2022 22:13:13 šerý
Víš, Lexi. Ješte, jako bude. Nechám slovu na svobodě. Ale víra v jarní energii, je jistá. Věř v Lásku, která přijde dozajista* Bez lásky a pohlazení, žít se nedá. To vše sdílí i ta Živa. Ta jen pro tě, lásku hledá*
10.02.2022 19:23:59 Lexi
Ach ano, vím a možná nebude to Vesna, co mě uzdraví. Ale nejdřív musí bolest odeznít...
Návštěvnost
