Sněhová vločka

Sněhová vločka z nebe padá.
Ptám se v duchu zda máš mě ráda.
Nepovím nic, nechám si to jen pro sebe.
Svěřím se vločkám co padaj od nebe.
Ironie, píšu však nikdy to nebudeš číst.
Doufám, v co?
V brzkou nenávist?
Vločka je jako štěstí, dopadne na dlaň a hned taje.
Vítr fouká a s vločkami jak s našimi životy si hraje.
Nechápu, že…bojím se.
Asi jsem jen člověk co v životě ztrácí se.
Od desíti k pěti a k nule si můj život pádí,
nevím zda tě někdo líbá či tvé vlasy hladí.
Proč ty verše píšu, když ti je nedám?
Proč vždy ve všem chyby hledám?