Usíná,
v teplém hnízdě z vůně domova.
Zavírá oči,
do tmy a ticha se křiku nebojí.
Dýchá,
a zlehka svírá plyšovou myš.
Sní,
hluboko ve své hlavě.
Miluje,
ten neskutečný obláček.
Pláče,
nad krásou svého snu.
Zapomněla,
že neplo nevychází ze sna.
Nechtěla,
opustit svůj vnitřní svět.
Zemřela,
hnaná za lživým snem.
I když mám zrovna v uších Kollera a celkově nemám nijak snivou náladu, tak tomuhle rozumím. Líbí se mi to, protože je to po dlouhé době od tebe věc, která se mě nějak hloub dotýká.
I když ta plyšová myš je tvoje =), snad nevadí, že jsem si podle potřeby doplnila svého méďu...
20.03.2007 19:11:00 | Gina Rocca