O dušičkách

Krůpěje šípků hoří na sněti,
a krev podzimu umocní napětí
vítr s ní nahoru a dolů klátí
o dušičkách jsem u hrobu stál,
na němž žlutý jas svící plál
však každý velikou daň platí

Mlha obléká nebe do rubáše
objemného, jak vous Mikuláše
v listopadu cítím z hor chlad,
spadlé listí za deště šelestí
snad mohu mluvit o štěstí,
když jsem na hrob věnec klad

Tak už nám končí rok
a nebe dusí šedý smog
z komínů se k nebi zvedá
závoj kouře, jež hned mizí
o dušičkách opadaly břízy,
jen duše cestu k zemi hledá