Básnickej šašek

svý verše ukládám do šuplíku mýho odřenýho stolu
často jsme tu při kafíčku hezký chvíle měli spolu
zatažený závěsy, potažená židle a vůně starýho nábytku
jo a ještě váza, kdyby snad někdo přinesl mi kytku

v šerým pokoji stojí starý rozvrzaný stůl
o něj opřena nudí se moje dřevěná hůl
na stole po inkoustu dychtí prázdný kalamář
a já tu stojím, nerozhodný, jak mistrův bakalář

mý bílý vlasy padají mi na ramena
pravda, někdy vypadám jak divá žena
jsou prořídlý už a padají mi do očí
myslím, že stáří pomalu na mě útočí

však ještě nezabránilo mi občas se vrátit zpátky
"Hey Jou" rozdrnčí sklenky a zas začnou bouchat zátky
sedáváme ve třech, víc nás už nezbylo
je už jen málo, co baterky by nám dobilo

pero na stolní desce má už ulomený hrot
nejspíš stejně jsem psal už jenom šrot
nápadů, těch měl bych jistě spoustu
však platný mi jsou jak krovky mrtvejch chroustů

ty starší mám už na pergamenu
mám jich dost, tak za čím se ještě ženu?

cítím, že mý verše už nikdo nechce číst
jakoby pomejema do ksichtu mi někdo chlíst
jsem jen básnickej šašek
co právě se vrátil z jatek

čtenářskýho holokaustu...

dejte mi víno pít
ve sklepě mám ho ještě spoustu

můžete mě teď soudit
nebojte, nebudu na vás loudit
ovace a slůvka uznání
však nepsat, to mě hrůzu nahání

usedám na plyšem potaženou židli
venku déšť do oken jen to mydlí
a den pomalu svou lampu zhasíná
můj pokojík v tom šeru pozvolna usíná

dnes v noci zůstanu u mýho stolu sedět
hlavu pěstma podloženou jak děda Vševěd
možná pokusím se hodit ještě něco na papír
ještě jednou pošimrat ten můj noční splín

přijde ještě aspoň jedno ráno?