Opírám se abych neupadla,
svět kolem mě se otřásl,
silou velikou jako dlouho ne.
Kolem očí řasenková čerň,
v koši zmačkané kapesníky,
to jak srpen zahodil srpy.
Pomalu jsem zapomínala,
že srdce může dostat ránu,
teď zpátky v klubku jsem.
Už chápu, proč tolik pršelo,
nebe se bouřilo a brečelo,
nad nespravedlností života.
To je také pěkná báseň.
13.09.2023 21:55:03 | Václav
Chápu Tvé řádky
I dnes znovu
Blesky protínají oblohu
A hřmí
28.08.2023 23:57:29 | Bufik