Pozůstatky

 

V noci jsem opět nemohla spát.

Sama hledám měsíc na nebi.

Už je to čas, co chtěla se smát.

City ztracené v New York City.

 

Město, které nikdy nespí?

Je jako já, ale není samo.

Místní nejsou zas tak slepí.

Prasklá žárovka, dlouho zhasnuto.

 

Čekají, že přejde dlouhá noc

plná utrpení nového národa.

Ke smrti nezbývá mnoho slov.

Zůstala frontální duše nahota.

 

Černá, jak nejtemnější kout mysli.

Pozůstatky na prodej, ne výměnou!

Škoda! A jak padá podzimní listí,

staré končetiny samotou zebou.

 

Jsem unavená, víčka klesají.

Těžká duše stane se ozimou.

Moje podstata letá po kraji,

hledá, kde může klidně spočinout.