Po pláži se procházím
a do útesů zacházím.
Slunce právě zapadá
a mě teďka napadá,
co asi tak děláš,
když mě tam teď nemáš.
Jsme od sebe stovky mil,
kéž bys o mně aspoň snil.
Začíná mi chladno být,
Kdybys mě tak do náručí mohl skrýt...
Vlny útes omývají
a má duše smutek tají.
Srdce mi teď láskou puká
a působí mi hrozná muka.
Západ slunce skončil
a mně život se ztenčil.
Je kratší zas o jeden den.
Teď už mi zbývá jen
o tobě nějaký hezký sen...
Doufejme, že tě někdo do svého náručí jednou schová a bude o tobě snít.Básnička nádherná, vzpomínám si:).
02.04.2007 10:33:00 | Azazen