Odpusť mi,
až budeš tančit,
a já se ti budu smát...
Já jen nechci,
užbýt tam,
kam mě postavili.
tak prosím,
odpusť mi,
nežádám víc.
Tam v dešti na stromech,
někde se skrývá,
pláče nad samotou.
Nezlob se,
odpusť mi,
že jsem, jaká jsem.
A nesměj se,
až začnu tančit,
odpusť mi...
Líbí se mi, vystihuje tvojí náladu a to se mi líbí víc než nějaké dokonalé zrýmování.
15.04.2007 11:55:00 | Sokolička
Tuhle báseň si umím představit po jistých drobným úpravách, někdy se o tom můžem pobavit, pokud ovšem budeš chtít. Nic ti nevnucuju, vždyť víš. A pokud jo, tak mi to odpusť=)
30.03.2007 18:56:00 | Gina Rocca