Silueta

 

  

Silueta

za oknem zavřeným

postupem času nemizí.

Zamlžené sklo

praská pod záští

běhů dnešních

       příštích

a nikdy nás neopustí.

 

Jsem porcelánová figurka z dob dávných,

kde po tom všem, co se stalo,

blednou krásné barvy.

Prach života se usadil

a       není ho málo.

 

To, co vedlo sem,

    zůstává...

a to, čím jsem

jde zase dál...

   ...dál...