Návštěvnost
Melancholie
Melancholie
Foto: shogun
melancholie leží nad krajem
loukami i nad hájem
je pozdní říjen
lidé trávu pálí
a kdyby nebylo z ní dosti kouře
bílá mlha vše hned halí
do svého bílého závoje
někdy i meluzína jí k tomu zahraje
melancholie i mne popadá
a často povalí mě na záda
vzpomínám na mou babičku
tak ráda hřála se
i v tom nejslabším sluníčku
a můj děda?
ten ji škádlil jak se dalo
"bábo, proč zase upekla jsi
těch buchet tak málo?"
za každého počasí chodili pracovat ven
a já ještě v posteli
vychutnával svůj první vlhký sen
je to už tak dávno
skoro jako v pohádce
jsem přesvědčený i když je nevidím
že právě teď sedí ve své zahrádce
babička a děda
mám je tak rád
byli ke mě vždy tak milí
zdalipak teď taky cítí
tu tesknou melancholii?
Komentáře (11)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskzahalena ve bílý závoj volám: krásná! ahoj! :-))*
09.11.2023 05:14:52 | Iva Husárková
! děkuju, milý šerý, v
01.11.2023 17:42:58 | mapato
ano, tak to bude, Marten, člověk musí k tomuto závěru "vyzrát" (i když za vyzrálého se tedy nepočítám), vyzrát znamená tedy zestárnout, což jsem taky úspěšně učinil...hezký večer, v
01.11.2023 17:40:51 | mapato
...skvělá podzimní...vzpomínková...;-) taky mám podobný zážitky z dětství...fakt prarodiče oceníme, jak byli milí, teprve asi až budem sami v jejich věku...
30.10.2023 17:02:24 | Marten
Podzimní melancholie a sentiment. To je sakra básnický instrument!
Si vzpomínám nedávno při rozhovoru se svým spolužákem. Barvitě jsme vzpomínali - výhradně, jen na ty pěkné okamžiky našeho mládí. Na rebelii, kdy jsme chtěli změnit svět. Na naivní a přesto tak čisté lásky. Na blízké odešlé, kteří nám laskavostí vyplňovali mezery našeho života.
"To jsou krásné vzpomínky. Viď Karle?" povzdychl si spolužák. A já na to. "Vzpomínky krásné. Ale ty při nich v pozadí necítíš, taky tu bolest z neopakovatelnosti a jejich beznadějného návratu?" on se na mě podíval a dodal. "Karle, týý vole. Tak to je přesný!"
A ono to tak asi opravdu je. Náš život je jako vyhasínající ohniště života. Jsou v něm ještě režavé hřejivé uhlíky života. Jestli ale do něho pustíme mnoho chtivého větru, popálí nás jiskrami k bolesti.
Tak sbírejme i budoucí, byť jen drobničky radostí. Stále jsme tu! A štěstí může být i skromné.
S melancholií se mějte... ale jen za dobře.*
30.10.2023 12:15:44 | šerý
laskavě žitá melancholie...hned jsem se zasnil a říkal jsem si-kéž by i ta má melancholie byla takhle "útulná" jakob tahle Tvá, mapaťáčku v dílku Tvém-
-inu hned bych přestal býti sebekrutohlavým depresáriem...***
30.10.2023 09:46:29 | Frr
jo jo, Frráčku milý
napnem všechny síly
abychom spolu
něco vymyslili
vždyť nám to ještě pálí, ne?
ANO, odpovím i za Tebe...hezký večírek, dobrou večeři a nic ošklivýho ať Ti večer nezčeří...v
01.11.2023 17:36:40 | mapato