T a K

Kuličky na stromě poznání nás vždy po pozření zamrazí.

Sedíme vstříc společné pravdě a je nám teď na duši slabě.

Čekali dost dlouho na sníh, nezbývá nic než provždy snít.

Závěje na okraji obrubníku se odráží v nás samých, můj snílku.

Sni, sni dál jako za mlada. Láska je bezedná fontána,

ale pitím voda dochází. Slova jsou plna prázdných frází.

Kdy přijde další jaro zas, slza studí na koncích řas.

Tak jako bobulka Jeřábu, tak náš svět k jiným světům.

Propast mezi nimi nelze spojit ledovým polibkem.

Praskání se nese vichrem a musíme dál na další svět.

Každý po své cestě poznání, každý sám, já s ním a ty s ní.

Jen jedno mně přece slib, že budeš dál snít, jen snít.

Máš dar krásné fantazie, piš, piš dál o nás básně.

Najednou se vše zdá blíž, tu pravdu přináší sníh,

že láska je dekadence, bilaterální frekvence

a my poletujeme jako vločky, jsme všeho prosti.