Píseň života

Něco divného je se svitem

i tráva byla zelenější.

Až bude po všem, kam půjdem?

Vyjádříme to básní, písní?

Cítila to v lidech kolem,

viděla jsem to v dětství.

Co se stalo s lidem, světem?

Všechno mně bylo jasnější.

Pak uplynulo mnoho let,

kdy probíhaly ty změny,

životem prošlo x přátel

a kosti bolestí změkly.

Cožpak jste si nevšimnuli,

že tam, kde teď leží mrtví,

naši hrávali dětské hry?

Jak moc jsme nakonec jatí

v utrpení U krajiny...

Podívejte, co jsme zapříčinili.

Kdo leží mezi úrodnými poli.

Mezi nimi otec tvůj, matka tvá.

Jak moc nenávisti, hloupost strašná!

Tak jak čas voda nás unáší

někam daleko do zapomnění.

Místo pšenice rostou náhrobky,

místo do světla...jdem do temnoty.

Přísahali jsme na lásku, na mír,

leč pod archandělovým mečem stín.

Pod bílými křídly je pustina

i žalostná propast mezi náma.