Dívám se z okna obýváku
na několik malých strání
roste tam pár rudých máků
a u nich stojí paní.
Upřel jsem na ni svoje zraky
ona mi mávla kosou
náhle se stáhly černé mraky
okna se potáhly rosou.
Srdce mě náhle zabolelo
okem mi prošly vzpomínky
najednou světlo potemnělo
a já zas byl v náruči maminky.
Zatra n a smutný téma, ale tak nádhernej konec to má...
06.01.2024 16:11:41 | cappuccinogirl
...ale ještě ses vrátil, aby jsi napsal tuhle báseň a mnoho dalších, tak to je dobrý. Někdy příště
Smrt pohostí tě.
06.01.2024 09:20:12 | Jiří I.Zahradník
Díky, mám vlastní...
... tak nezdržuj. A zhasni.
06.01.2024 08:55:30 | twisted.wicker
ST
06.01.2024 08:45:54 | Tomcat
Hluboký a dojemný příběh, životaběh člověka, inteligentní. Zasáhlo mě.
06.01.2024 08:21:11 | Matahaja
Život má plno krás a kočky jsou přátelé napořád.doplnuji život i náš.
06.01.2024 06:40:16 | mkinka
Smrt je v nás, čeká jen na to, až nám dojde čas...
Líbí, děkuji;)
06.01.2024 06:34:56 | Luko tulák
děkuji
06.01.2024 07:48:35 | Ďábel sám