Než zmizím

Rád bych ti napsal...než mé já zmizi. 

Ano tobě..petruno, i když jsi holka dosti cizí.

Nejkrásnějším objevem v obrázcích. 

Ve skutečnosti neskutečnou, takovou jsem si přál. Tak dlouho hledal, až sám sebe jsem umotal. Snad aspoň jedno z písmen, protne ti srce..to jsem miloval..psat. a tak jsem jak prst mi narostl psal.Jako obrázek medúzy bude tím posledním co vybarví mé ruce můj zesláblý hlas zvolal.

 Trapné to řádky co vznikly citem samy sebou. Klidně se směj, smějte všichni nad mou poslední něhou.

A co, tak se mi líbíš, fajn býti mi poslední... Snad přijde mi klid v nitru, než noc se rozedni. 

V slze mé nejdražší, hladím tě v pohledu ...krásné to oči tvé jež svést nedovedu. Dotknout se prsty tvých rtů, přát si at řekneš stůj. Je to už jen pár zbývajících dnů...... V nichž chtěl bych být s každým řádkem jen tvůj. 

Love you. Miluj.