Láska nedává manuál k sebeobnovení,
když zhasne "on" a svítí "off",
zdá se být
k nenalezení.
Když počet důvěrností zamíří prudce k nule,
nahoru derou se vzpomínky
na vše minulé.
Na láskyplné vzkazy v propadlišti sedá první prach,
srdce místo něhy náhle sevře silnou pěstí strach.
V panice tlačítko "reset" na dosah není.
Jak jen je možné,
že pohled do očí
v nezájem se mění?
Moudré a upřímné podání.
17.01.2024 13:37:47 | mkinka
Některé procesy jsou nevratné a některé ne, jen poznat, o který typ se jedná, je na palici.
16.01.2024 13:40:45 | Jan Kacíř
:)
16.01.2024 16:44:20 | martinaV
Znám to. Sem tam nakukuju klukům do soukromí. Popotáhla bych si kšilt hlouběji k nosu a šla. Tam už není na výběr. Já si nikdy nic nenalhávala a tady tyhle růžové řeči nesnáším.
15.01.2024 20:06:28 | tide
Určitě bude brzy zase lépe...
13.01.2024 21:51:06 | CULIKATÁ
Objímám*
A drž se Lásky - i třeba jen jednou molekulou Tvé mysli, těla, duše - čehokoliv - pokud to tak cítíš, milá Martinko :-)*
13.01.2024 18:37:34 | Ondra
Souzním s tvými řádky. Je to tak, jak píšeš. I já si kladu tuhle otázku. Moc mi pomáhá, když si uvědomim, že cokoliv nehezkýho mne potká, není nafurt. Nemusí to bejt trvalej stav, a to je velká úleva.
13.01.2024 18:11:19 | cappuccinogirl
Také si to uvědomuju :)
13.01.2024 18:18:48 | martinaV