Naše svoboda i láska jsou
přišpendlená křídla motýlí.
Ztracená naděje letí tmou,
kde odhad v druhé se zmýlí.
Světlo urazí mnoho času,
prostoru, než narazí do nás.
Jako ta hvězda jednou zhasnu
a zůstane po mně pouhá tma.
V knize osudu...je tam psáno;
...Lidé litují minulosti...
Vždy neocení další ráno,
kam se podělo to jsem, žiji?
Efekt motýlích křídel plyne
a já se ztrácím v tom proudu.
Nevyslovené; miluješ mne?
Dál sama přeci jen půjdu.
Krásný motýl letí za sklem.
Optická iluze z mé strany.
Nedostane se ven...až sem.
Vše v prach se obrátí, já i ty.