Duše prosta všech přání,
v níž sny se dávno nepředhání.
Minulost uzamkla srdce,
zahodila klíč,
nad chybami rozum je soudce,
rozhodl, že vše je pryč.
Každé svítání prosto smíchu,
ztratilo sebevědomí i pýchu.
Volume citů ztlumené napotichu.
A dospělost zahalená do ostychu.
rezignace k ničemu není...to radši vzhůru za poznáním...
14.03.2024 07:51:50 | enigman
...vlastně píšem o tomtéž...;-)tvoje báseň je ale poetičtější...
13.03.2024 17:34:40 | Marten
Hezké, pravdivé, bolavé
13.03.2024 10:53:02 | Romain123
Víš kdy je teprve čas k rezignaci, Marťo?
Nikdy!
:-*
13.03.2024 09:10:44 | Žluťák
:)
13.03.2024 15:02:27 | martinaV
Jak můžeš vědět, že se na tebe dívám, když ty se na mě nedíváš?
13.03.2024 09:08:51 | CoT