Kdovíkde

Když každý den přijmeme,

co se světem se děje,

nikdy nebude lépe.

Nevyjde staré Slunce.

Mračno pochyb stíní jas.

Prach nám sedá na víčka.

Nevíme už vůbec jak.

Zas v dálce samo čeká.

...A tak trpíme zase tu.

Bráníme mu v návratu.

Lásku nemáme zasetu.

Probudit se k životu?

...kdovíkde...

už prostě nestačí