Krásné neznámé

Bože, jak je krásná,
jak to, že nebyla šťastná?

Já, prostý zvoník v Paříži,
zemřel bych pro ni na kříži.

Je mi tak líto duší, co hledají,
a ve snahách, trpíce, doufají.

Kladou si těžké otázky,
když chodí po světě bez lásky.

Hledají často nemožné,
ke svému obrazu totožné.

Jsou k žití v páru stvořeni,
jak v rozporu, tak v souznění.

Stíháni vlastním přeludem
a nedopsaným osudem.

Chtěl bych je na cestu obejmout,
do povijanu zavinout,

a popřát jim v hlubinách vesmíru
modrou kuličku na míru,

kde nebudou žít jen v marnosti,
ale ve štěstí a radosti.

Slza