Zoufalství

Když zaduní ti hlavou zklamání,
když vítr beznaděje láme vršky stromů,
když smutek tvou radost zahání,
a najednou se ti nechce domů....

To klíčí zoufalství v tvé duši,
cáry mraků se ženou oblohou,
v zmateném rytmu ti srce buší
a myšlenky stírají se tmou.

A bolest nestydatě sílí
a lítost kane z otevřených ran,
tady nepomůže čarovné býlí,
tady jsi hostem na území vran.

Teď víš jak pelyněk chutná,
hořkost se rozprostírá do všech stran,
a kyselý déšť smáčí tvé "já"
a vhání tě do hejna černých vran.

Černé je svědomí jako noc,
černá je díra tvojí beznaděje,
zdá se ti, že všeho je vážně moc...
a nevíš sám proč se to děje...

Smutek, bolest, zoufalství a žal
jdou často životem spolu,
životem, se kterým ses tolikrát pral
a vzdoroval jsi bolu....

Nezoufej, uvidíš zas bude líp
a světlo prozáří tvou cestu
nekonečnou alejí voňavých lip,
a posvětí tvůj vzestup.