Skrytý svět

Tak sedím si u tůně
Tůně slz z mých očí
Mé srdce pláče, stůně
Do ohně znovu vkročí

Nade mnou mraky pouze
Smutek z nich na mou hlavu krápe
Obracím se na slunce z nouze
Však pouze temnota mne chápe

V tváři úsměv, však v srdci žal
Skrývám za maskou svůj strach
Do řádků života bych psal
Že z mého života zbyl jen prach

Z popela však se znovuzrodí
Fénix, ohněm poháněný
Naději ve mne znovu zplodí
Mé city nezůstanou utajeny

Poté snad mysl má v obvazech
Přestane vymýšlet scénáře
Kdy houpe se mé tělo v provazech
Kdy nebudu s mosty hrát si na žháře