Rubínový úsvit loučení

v dlani svírám křehký list

pero těžké je

jak Atlasův svět

bezedná propast Tartaru se blíží

v dálce kroky Chárona zní

a čas se krátí

...

vzpomínám na tvůj smích

jak Aurora s Héliem

tančili v rosných perlách

...

na dotek co hladil melancholií

něžnou jak pápěří

tvou duši hlubokou jak ticho

mezi údery srdce

...

rty se chvěly

polibkem sladším než ambrózie

spojila jsi naše duše

esencí vzájemné lásky

...

prosím neplač miláčku

až dočteš tyto řádky

a slova proniknou tvým srdcem

jak šíp co probodává

ticho mezi námi

...

ať každá slza

co skane z tvých očí

zkrystalizuje v diamant paměti

...

ztrátu na lásku přemění

jež přetrvá

i za hranicí času

...

život tvůj ať plyne dál

ať teče jako řeka k moři

nechť každý den

je novým příběhem

a tvá duše volná

jak pták v záři

...

chyby mé

jak mohutné balvany

mou duši k zemi tisknou

a srdce slz

v oceánu žalu

se topí bez naděje

...

stěny mě strachem svírají

dech se úží

myšlenky víří jak vichřice

na život a na smrt

na vše co bylo

...

kdybych mohl vrátit čas

a přepsat osud krvavý

učinil bych tak bez váhání

leč minulost je neměnná

...

slib mi má drahá

že budeš tančit v paprscích slunce

zatímco já budu objímat stíny

že tvůj smích bude znít

jako zvony naděje

v ozvěně mého mlčení

a občas vzpomeneš si

na lásku

jež přetrvá i smrt

...

sbohem má jediná

ty čistý kvítku

co se dotkl temné duše

tvé světlo bude ve mně zářit

i když já pohasnu

...

nový den se rodí

v rubínové záři úsvitu

rozplývám se v mlze věčnosti

kroky smrti šeptají

a výdechem posledním

má duše vypouští motýla modlitby

jenž na křídlech nese

mou poslední prosbu

o odpuštění

...

Název díla: Rubínový úsvit loučení,Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI