Sbírka: Básně jedné múzy
Já už pomalu začínám
klid na té mé duši cítit,
a i když náš svět proklínám,
naděje začíná svítit.
Teď už tomu však rozumím!
Chyba ve mně nebyla přec,
své pocity dlouho tlumím,
sdělil mi moudrý cizinec.
Bála jsem se, že jsem vadná,
a že má chyba to byla,
stala se ze mě ta chladná,
smutná, která se snažila...
Teď už to vše dává smysl...
Začínám rozumět citům...
I když jejich život zhasl...
Naslouchejte více stromům...
Moudrost ukrytá hluboko
v nich samotných, poslouchejte,
nemiřte příliš vysoko,
dělejte jen věci jisté.
Riskovat se nevyplatí,
šance malé, štěstí žádné,
vstříc té staré dobré smrti
nechoďte, příliš zrádné jest
zahrávat si se životem...