Bojovník

Nemá meč ani štít,
jen zbývá mu snít
o tom, že v příkopu neleží
a o tom, že mu výhra náleží.

Ale dění pravé
není tak růžové.
Krev mu teče z těla ven,
z místa, kde byl zasažen.

Mečem lží do srdce bodnutý
a pěstmi do břicha zbytý.
A ani nevěděl, pro co bojuje –
snad pro princeznu, co tak nádherná je?

Nebo aby se bil?
Snad aby čest chránil?
A teď už snad ani na nebe nezírá,
protože pomalu a tiše umírá.

A neví proč.
Proč trpí zrovna jeho maličkost.
Tak jeho tělo na vozík stoč
a hoď ho do hrobu, kde žije hořkost.
A kde to všechno začalo...