Kdo bez viny, ber kámen

Já v zemi tulipánů

proháněl kdysi fricka,

často se modlil k Pánu,

v šílenství války nicka.

-*-

Stála tam u krajnice,

vlasy jí ostříhali,

od prachu šedé líce,

u nohou klouček malý,

ve věku batolete;

hrál si tam s nábojnicí.

„Nestůjte, zadkem hněte!“,

zuřili důstojníci.

„Vždyť je to ňáká nána,

táhla to s nepřítelem.“

Dítě jen vzlyklo „Máma“.

My křikli: „Na to serem!“

Ženě pak chleba dali,

malému čokoládu.

S úsměvem děkovali,

přidal jsem marmeládu.

Vlastenci se přihnali,

(začala nová vláda),

barvou jim malovali

kříže na tváře, záda.

Jak supi na mršinu…

občané „Svině!“ řvali,

zatímco vlastní vinu

hluboko ukrývali.

Stála tam u krajnice,

vyšlehl zlosti plamen.

ze stromu šibenice…

 

Kdo bez viny, ber kámen…