Nevidíš? Spíš vidět nechceš.

Začátek hezký, šlo to hladce
přec by se z tebe nevyklubal zrádce
líbal jsi jemně, býval jsi pozorný
do nedávna jsi byl jako muž bezvadný.

Myslela jsem, že ty jsi jiný
až mě pak zklamaly tvoje činy.
Vyznám ti lásku, ty nemáš zájem
v mém srdci měl bys však platit mi nájem.

V srdci i v hlavě, tam kde jsi zůstal
modré z nebe bys ode mne dostal.
Zmizel jsi bez stopy, jak prostý duch
z klidu na duši ty děláš jen ruch.

Se mnou do hor odjet jsi nechtěl
za svojí bývalou jsi radši letěl
tak jste tam spolu, ty se neozýváš
beze mne si to tam jistě dost užíváš.

Radši ses vrátil do toho chaosu.
tajnosti, lži a vztek na zlatém podnosu
- tak jsi mě nechal se bezcitně trápit
v posteli plakat, léky se dávit.

Motorce bez brzd já spíše uvěřím
důvěru mužům už raději nesvěřím.
Je mi to líto, proč jsi jen takový?
To mi už bohužel teď nikdo nepoví.



Dodatek.

Místo abys pracoval na budoucnosti, utíkáš do minulosti. Já ti ani nestála za férový rozhovor a vysvětlení. Snad to stálo za to, ty prokletý básníku…

Proto už raději nevěřím v nic
ani v city, ani v touhu
ani v lásku, ani v souhru
nemám sílu se snažit víc.