Cestičky

Já po cestičkách chodívám,
ale kam? Ponětí nemám.

Jdu.
A jdu.
Jdu?

Byť konec vzdálený nevidím,
jen ostatním tiše závidím.
Nezávidím, že bych chtěl,
toť tím, že šťastné ostatní jsem vyděl.

A pak jsem tu já, duše ztrápená,
co už dlouho štěstí pravé nezná,
duše, co brečí a závidí,
duše, co jde po cestě, konec nevidí.

Po cestě klikaté
a dosti ostnaté...

Ale jdu dál…