Anotace: Tuto básničku jsem napsala pro vnitřní usmíření se smrtí manželovy babičky, se kterou jsme 10 let bydleli.
Na sklonku roků,
na sklonku životů
Hledáme v sobě
Bezpečnou samotu
Vracíš se domů
Doma tě čekají
Je ticho.
V korunách stromů
Jen listy šeptají.
Je ticho,
Jen vítr hovoří.
Zapalme svíčku,
až svíčka dohoří.
Plamen se třepotá,
Vzpomínky míhají se,
Světlo a stín...
A všechno mezi tím,
Poklady života.
A bosé nohy v trávě
A rodný dům,
tvé dětství na Šumavě
Vracíš se domů
V potoce voda plyne,
Kameny omleté
Proudem a časem,
Všechno je stejné
Všechno je jiné
Po zimě, na jaře
Louka zas rozkvete...