Jiskra v mlze

Jsem ze všeho unavená a zároveň vyčerpaná,

duše mi pláče tiše, jak rosa nad ránem spadlá

Myšlenky těžké jak mlha, co sedá na víčka,

srdce bije potichu, jak ztracená písnička

 

Ticho mi hučí v hlavě, jak vítr v prázdném domě,

každý krok je těžký, jako bych šla proti sobě

Dny se mi slévají v šedé stíny beze jména,

já se ztrácím v sobě, ne klidná, jen zlomená

 

Ztrácím se v sobě jako list v podzimním větru,

každý den je stejný, jen jinak bolí

Hledám smysl v tichu, co dusí víc než křik,

doufám, že jednou přijde ten správný klid

 

Uvnitř mě zeje prázdno, co nejde zaplnit,

slova mi kloužou z rukou, jak písek bez hranic

Snažím se dýchat klidně, když duše křičí ve tmě,

svět se točí dál, i když nečeká na mě

 

Jsem unavená z boje, který nikdo nevdí,

ale v srdci mi zůstává jiskra nadějí

Možná je malá, slabá jak plamínek v dešti,

ale drží mě nad vodou, když všechno ostatní zhasne v temnotě