Tóny v moll, jež smutek svírá,
na křídlech můr a netopýra
plují tmou.
Jak ten, kdo prohrál všechny sázky,
na dno potopil se s oblázky
spolu s modlitbou.
Ať paprsky skrz hladinu
pohladí mne v polostínu,
prosím.
I když anděl spí na kůru,
já přesto ze dna už jen vzhůru
musím.