Panelové Duše

Šedé stavby se stíny černých snů
Atmosféra dlouho padlých dnů
Nevyřčené prosby nikdy nespí
Touhy kterým je jedno co se smí

V noci máš svoje brýle sluneční
Přemítáš jak jsou lidé všeteční
Mraky bouře co nebe zakryjí
Skvrny z tvojí duše nikdy nesmyjí

Chladný beton šeptá hlasem zoufalství
Z minulosti nese temné poselství
Kapky deště co tvou kůži zmáčejí
Chutnají po slzách planých nadějí

Paneloví obři stále tiše čekají
Když ti po tvářích černé linky stékají
Chladné kostry z časů minulých
Domy živích co sní o zesnulých