Do nikam

Již odmala jsem milovala

bublání a šum chladných vod

a když mi zrada úsměv vzala

a když jsem měla strach z novot

tak hledala jsem utěšení

v tajemných, podlých hlubinách

a během nejsladšího snění

jediné směly můj dech brát.

 

 

Tou hloubkou nebo temnem na dně

či jestli je to znamením

že jako se tmou voda chladne

tak k dobrému nic nezměním..?

Rybník je jako tajný deník

popsaný tužkou života

z venku vlnek jemné chvění

uvnitř bahno a samota.

 

 

Proto mě hloubka zvláštně vábí,

znám ji, mince tam házívám

když žádám Haada o nápady

jak přežít život, který mám.

Neprosím bídně, neplazím se

jen sem tam vyřknu otázku

jestli se zblázním jistojistě

když rozum visí na vlásku.

 

 

I když odpověď nepřichází

tvářím se jako že ji znám

a že mě vede ven z nesnází

jak řeka vodu – do nikam.