Ptáček

Ptáček
Anya M. Velora - pseudonym

Jsem malý ptáček, co chtěl jenom létat a objevovat svět,
Přitom se ztratil ve tmě a nevrátil se zpět.
I když se rodiče o něj vždy staraly, tma byla příliš velká a celá ho pohltila –
Nemohl dýchat, volal a úpěl, trpěl, nikdo mu nerozuměl - přes třicet let.

Najednou ze tmy slyším to šílené volání,
Vidím ta svázaná křídla, slyším jak úpí, je lapen v kleci.
Cítím jeho umírající dýchání.
Vidím ta skrytá zranění, krev na křídlech,
slyším ten, ptáčku můj, slaboučký dech.
Vnímám neskutečnou bolest a škodu, co v sobě máš,
Vidím ti na očích, že se boje o svoji svobodu nikdy nevzdáš.

Mrazí mě na zádech, jak prožívám tvůj velký strach,
cítím po celém těle naprostou zoufalost,
Vidím zradu nejbližších dospělých , chamtivost a bezcitnost.
Chápu Tě, můj milý ptáčku, že ses cítil vždy tak sám.
Rozumím Ti, ptáčku, že Ti nebyl mír a pokoj v duši, jako malému dán!

Rozumím Ti, ptáčku, a cítím s Tebou.
Byl jsi malý, zranitelný a nesměl jsi-nebo ses tak moc bál - zpívat.
Na svoji bolest, trápení musel ses sám neustále dívat.
Trpěl jsi, trápil ses, mučils ses tou samotou, sám v bolesti –
jen málo jsi zažil v životě opravdové radosti.
Byl jsi sám a nemohl nebo se moc bál vždy zpívat,
všechny své bolesti musel sis sám žít a na ně se dívat.

Můj milý ptáčku, chtěl bych Ti slíbit, rozsvítím světlo, otevřu dvířka klece
Kouknu se na Tebe, podržím Ti ruku, ošetřím zraněná křídla -
nebudeš už nikdy sám, ať si to myslíš stále sám přece !
Jsem tady s tebou, mám Tě moc rád.
Ve všem Ti, můj milý ptáčku, pomůžu, víš jsem tady pro Tebe,

Jsem tady s tebou, můj milý ptáčku, nejsi ten špatný, za nic tě neviním,
byl jsi malý ptáček, chtěls roztáhnout křídla, nestyď se za sebe.
Slyším tvůj pláč, můj milý ptáčku, vidím tě v kleci,
Budeš už navždy se mnou – nebudeš sám - spolu napravíme ty zlé věci.