Stará hruška dosloužila
a neplodí své ponížení.
Mám chuť ji skácet
ale je tu se mnou od nepaměti
tak odpusť slunce vzteklé
přes ní do mých oken nezasvítíš.
Jsem pyšný, že budu pochován tam
kde zůstalo srdce v kořenech přejedlé
a neopomíjené ťuhýkem bezesným
v poupěte příkořích krásách z osamění
s nimiž sem zmírán
v skřivančí písní tmy dítěte opodál.
dítě může být i ve tmě skřivánkem
fantazie má na to dos
i kuráže
nezmírej, žij
žij a piš
jak ty to nikdo nedá*
26.11.2025 23:39:54 | cappuccinogirl
Originální, melancholické a hodně lidské a Tvoje se srdcem i citem řádků.
22.11.2025 13:09:22 | mkinka