Byla upovídaná,
slova šla z úst jako perníkový posyp.
Její srdce opřelo se o to jeho,
jako listopadový úsvit.
Jeho síla chránila ji,
tu křehkost náhlou,
stínila před špatným,
nenechala ji malou.
Rostla s ním pokaždé,
slovo láska střežila,
když přišlo nešťastné,
chvíli nežila.
A on jí teď odletěl,
jako poslední lístek,
říjen ho roztrhal
jak oděvní štítek.
Láska se topí v něm,
svízelně hledá,
nechce jí prokázat,
co už se nedá.
Tak slova se ptají slov,
věty a tečky,
zbyl poslední otazník,
zbyly částečky.