Oči plné sĺz, cez ktoré nevidím.
Potácam sa tichou, temnou ulicou,
v ušiach mi hraje obľúbený blues,
ešte držím sa na chodníku.
Vzdialene počujem žblnkot vody.
Ach, fajn nápad, pridám hlasitosť hudby.
Už som na moste samovrahov,
tak nazývajú ho miestni.
Stojí tu stovky rokov, kamenný,
v podstate romantický, so zlou povesťou.
Ach tá hudba, tklivé tóny gitary,
nemôžem pokaziť povesť mostu.
Všade je tma, len tá hudba nešťastná,
podídem k okraju, aké jednoduché.
Kameň je studený ako moje srdce,
rozhodnem sa neporušiť jeho povesť ...
Pocitům v těch slovech rozumím víc, než je asi zdrávo. Přeju dostatek síly a ať je líp :)
29.11.2025 12:25:28 | Ztracena.Deny
Preferoval bych mosty štěstí, kde vysí zámky zamilovaných...s výhledy a okouzlení do krajiny , kde je oběma dobře a vnímají štěstí. Psychice však neporučíš. Přátelé jsou velmi cenní, aby smutky i bolesti duše zastavili.
27.11.2025 18:16:59 | Krahujec