Na vlásku života
jsem popadl druhý dech
kdy upadlo listí zmučené
na tváře mého strachu
nemohl jsem jinak
než plivnout nadějnou žílu
na kraj zpustošený válkou
a uchovat si selský rozum
ten se mi zavrtal do mrtvé půdy
ona to vlastně byla moje žena
teď už pláči nad básní o ní
a recituji o nenasytných masařkách
na kulovém blesku.
Přežívám a čichnu si čpavku
abych se zmátořil
ach, drásá mi dna
však rozpadám se pod kobylou
a je zlověstná tma
krví obřezanou
ach pomozte mi nebesa
chci obživnout z lišaje
a svítit okem prázdným
do těl hrobů zkamení
zticha hvězd.