Dnešek

Dnešek je mlha, která si mě oblékla jako kabát.
Celý den se vleče, jak když v létě mrzne duše,
neumí jinak než se bát.
S nadějí a sílou koukáme si do očí,
v napětí, kdo dřív to vzdá.

Sníh na větvích sotva drží,
svět se hýbe z povinnosti v paprscích světla.
V bílé krajině nejvíc dýchají černé mraky,
a já… marně se snažím zaměřit se na zázraky.

Den jako obrázek, dlouze se nese.
Bohužel… další zítra začne zase.