Stačí krok

Vnitřnosti se v úzkosti svírají,
a to okno zavřené denně volá.
Už to žiješ dlouho, rok co rok.
Přikroč blíž, přikroč…
Stačí krok.

Roztřesená kolena,
ruce se letmo parapetu drží.
Obraz v očích se silně mlží,
neslyším v sobě nic jiného než tu větu…
Stačí krok.

Tak velký rozdíl to přece není,
už teď jako bych byla rozmázlá po zemi.
Více života by člověk ani nenašel,
i když dýchá, a stále je nahoře.
Stačí krok.

Výhled můj oblíbený,
co dlouho už sleduju,
asi ho až příliš miluju.
Konečně s ním můžu splynout…
Stačil krok.