Růžemi zarostlé srdce

Láska jako růže krásná je.

Ale té od tebe suché lístky na zem padají.

Kdysi zářivá růže, už tak krásná není.

Lístky, poupě uvadlé, ale vonící stejně.

Tobě to připadá jiné.

I když je to růže, kterou jsi mi ty sám dal.

Vím, dáváš je všem, jak všemocný král.

Na trny krvavé padají slzy slané.

Ve vodě hnijící umírají.

Na stole, kde je má ruka dala,

a na tebe se s láskou smála.

Miliony růží, utržených otroky k hradu tvému svažejí.

Nechávají stopu, jako tvé činy.

Na mém růžemi zarostlém srdci.