Apollo a Daphne

Apollo

Tak bezhlavě, miloval jsem tě;
I loved you so recklessly;

Zasáhl nás šíp v žáru odplaty.
An arrow hit us, hot with revenge.

Mé city poslal jsem po vodě,
I let my feelings fade away with the water,

a ty ses ode mě odtáhla, vavřínový věnče.
and you pulled away from me, laurel wreath.

 

Nikdy jsi mi nesvěřila svá ústa – trpím v bolestích.
You never gave me your lips; I am in pain.

Ach, deru svá záda o prokletý strom.
Ah, I scrape my back against the shaking tree.

Posmíval jsem se, vždyť já vím;
I once provoked it, I know that well;

Navždy domovem jsi mým, hladím tě.
You are my eternal place; I stroke you softly.

---

Daphne

Tvá bolavá láska, odvážným činem byla;
Your aching love was an act of daring;

Zneuctil jsi bytí, zpochybnil jsi nejvyššího.
You dishonored being; you questioned the Highest.

Jako tklivý blesk, dopadal jsi ke mně;
Like lightning, you fell toward me;

Svolala jsem nejbližšího.
I summoned the closest one.

 

Kůži mou přírodní plameny stáhly;
Natural flames have flayed my skin;

objímáš mě, ale necítíš tep.
You hold me, yet feel no pulse.

To jen svět naráží do zdí časoprostoru;
It’s only the world crashing

Against the walls of spacetime;

to jenom osud se splet.
Only fate has faltered.

 

Ždímám vlasy v rytmu bouře;
I wring my hair in the rhythm of the storm;

Ty stále spočíváš pod mými tvary,
You still rest beneath my curves;

a posloucháš,
And listen;

tráva je ještě zelená a chladí,
The grass is still green and cool;

jako tvůj věnec, můj drahý, usínáš?
Like your wreath, my dear, are you falling asleep?