Kalné ráno

Teď budí mě řvaní pily

a rachot padajících kmenů.

Sto let ty duby tady žily

a dnes prý nemají už cenu.

 

Snad že byly plné jmelí…

Či byl vršek trochu suchý?

Týden se tu strachem chvěly,

ale člověk je tak hluchý.

 

Teď krouží káně nad pasekou,

kolem se line vůně dřeva.

Z pařezů slzy mízy tekou

a člověk posvačí si chleba.

 

Už leží kmeny na valníku,

obálku v kapse lesní svírá.

Bylo to dílem okamžiku

a v plících Matky další díra.

 

Dřevo chtěl doktor na pergolu,

primátor na krov nové trámy.

Jak v opojení z alkoholu

pod zadkem větev řežou sami.

 

Při pohledu na smrt lesa,

pařezy a prken haldu,

moje srdce v smutek klesá,

jako u vrat Buchenwaldu.