Někde patřím?
Někde patřím?
Anotace: Někde patřím...ale kde?
Procházejíc po hřbitově,
mívám mnoho otázek.
Hrabu se sama v sobě
a hledám jediný obrázek.
To místo jediné,
po kterém má duše touží.
Snad naděje nezhyne
ani za velkou louží.
Louží slaných slz,
bolesti a touhy.
Prochází mnou skrz,
jako dotek pouhý.
Jsem tady
a přesto ne.
Kašlu na rady,
ač je to nevhodné.
Snad jednou,
má slova pochopíš.
Tvé oči se zvednou
a v lásce mé srdce utopíš.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk03.05.2007 15:53:00 Rhiana E. Nebresk
Borůvka: Tak to jsi ale potom nepochopila. Je to takový malý příběh bez konce, protože ukončit ho může jenom on. Já jen chodím po hřbitově a hledám sama v sobě to místo kde patřím a doufám, že on mi to místo dá, to místo je jeho náruč. Proto je poslední verš takový jaký je :-)
03.05.2007 15:43:00 o ...(borůvka)
Melancholie hřbitova? Moc hezké, jen si nejsem jistá, jestli si tě vyvolený najde zrovna tam..
27.04.2007 17:01:00 Carlos
Inu rady cizích občas nechutnají,avšak já jakožto fotograf moc rád chodím na hřbitov je tam klid a ticho,posílám 100 procent tve dilo se mi moc líbí,jen tak dál
27.04.2007 14:18:00 whiolet
Jelokož kašleš na rady tak ti je dávat nemusím:) Taky se ráda procházím po hřbitově víš, že jsme si docela podobné tedy co se těch myšlenkových pochodů týče
27.04.2007 01:09:00 Lota
...děkuji za návštěvu,tak pozdě v noci, to jenom noční můrky se navštěvují...a ty hřbitovy, taky tam dost o sobě přemýšlím...jak ten Hamlet, být či nebýt...dobrou noc...zase přijdu...možná i ve dne, když se v denního motýla proměním... :-)))
Návštěvnost
