Mlčenlivý potůček

Horský potůček, celý život mlčel
v zimě když ledy zábly
jaro se veselí a on mlčel
jako by jeho síly slábly

Když stromy se žení, potok mlčí
zem se v květnu vdává
v jeseni pohřeb, on mlčí
a věno jim tiše opadává

Na polích právě čas žní
potůček mlčí, není líný
on zamyslel se, jakou cestu,
neušel by nikdo jiný

Horský potůček žije, ač mlčí
zurčit bude i když dávno zhynem
stříbrný lesk svítí mu z očí,
jen my se vzduchem splynem

My mrtví navěky budem mlčet
jen horský potůček všem říká,
jak lidé neslyšeli jej mluvit
teď jakoby pod vodou si naříká