Na okraji skály, slunci cloní svůj zrak.
Hledí do dáli a přemýšlí ... co by kdyby?
Skočit, rukama zamávat a leťet jako pták.
Snad náhoda, snad tušení.
Hlavou projela mu myšlenka,
tělo zaplavuje euforie vzrušení.
Letí, roztahuje paže a mává jimi jako křídly ...
rozhled ... krása... vůně vzduchu ...
cítí tu svobodu ...
teď je jen svůj ...
tma, ticho, nic ...
nářek, pláč a slzy ...
květiny padají ...
do hrobu!