Když bolest a strach
překročí práh,
na kterém stojíš sám,
pak není utéct kam.
Je to tak snadné,
když květina zvadne,
když zavře oči tiše,
schované zvíře uvnitř skrýše.
Tak snadné se vzdát,
sklonit hlavu a nevzdorovat,
když není už smysl,
proč držet tady svou mysl.
Pak je čas jít pryč,
ta zářící chodba je klíč.
Naštěstí nikdy nejsme sami, i když si to často neuvědomujeme.
První strofa je přímo dechberoucí.
02.05.2012 19:22:23 | nepřihlášený komentátor
Alla
02.05.2012 19:22:56 | nepřihlášený komentátor
je to hezké, jen rytmus trochu ujíždí, za Tip
08.03.2012 13:05:16 | kočkopes